Býkovice leží 11 km severozápadně od Blanska. Přes obec vedou dvě cyklotrasy a jedna turisticky značená trasa (žlutá) "údolím Býkovky"

Úplné počátky osídlení obce se ztrácejí v mlhách dávnověku. I když mezi nimi a dnešní obcí nemůžeme shledávat přímou souvislost, můžeme s určitou hrdostí konstatovat, že příhodnost místa k osídlení vzbudila pozornost zřejmě již v neolitu, jak svědčí nálezy kamenných nožíků a hlazeného kamene ledvinovitého tvaru v bezprostřední blízkosti obce (r.1951), nepochybně pak v době bronzové a v rané době železné (kultura halštatská). Archeologické nálezy střepů z popelnic a bronzových předmětů napovídají, že tu kdysi v dávných dobách stávalo sídliště.

První písemná zmínka o Býkovicích pochází z roku 1264. Tehdy olomoucký biskup Bruno daroval lénem ves Bicowiz jednomu z biskupských manů, Konrádovi řečenému z Huscarie, šlechtici pocházejícímu pravděpodobně ze severozápadního Německa. Ve 14. století se v souvislosti s Býkovicemi dozvídáme o příslušnících vladyckého rodu, kteří zde vybudovali tvrz a ve znaku měli dvě supí hlavy. (Znak je však poněkud nejasný, v jiném historickém pramenu se dokonce dozvídáme, že se jedná o dvě račí klepeta). V roce 1413 získal Býkovice Vaněk z Boskovic a tím se ves stala součástí vznikajícího černohorského panství pánů z Boskovic, kam patřila až do roku 1849. Následně připadly k soudnímu okresu blanenskému a od roku 1882 patřily k soudnímu okresu se sídlem v Kunštátě.

Uprostřed návsi se tyčí památník padlým z 1. světové války. V obci se nachází také kaple Nejsvštější trojice se slunečními hodinami a historický Porčův mlýn.

V areálu Bejkovické hospody nově zbudované výletiště-hradiště s bohatým letním kulturním programem. V jihovýchodní části obce jsou příznivé podmínky pro paragliding a letecké modeláře.