Blanenská umělecká litina - 7. díl

Reliéf Poslední večeře


Blanenské železárny odlévaly nejen repliky slavných soch, ale jak se postupem času modernizovala technika odlévání do litiny, troufly si dokonce na ztvárnění obrazů. Plasticita litinových reliéfů už dosahovala značného pokroku, což si v Muzeu Blansko můžeme dokázat na reliéfu Šalamounova soudu, jenž pochází ze začátku 17. století a na řadě reliéfů, které se odlévaly v Blansku v 19. století.

Mezi nejznámější obrazy patří poslední dobou mysticky propagované dílo Poslední večeře od italského mistra Leonarda da Vinciho (1452-1519). Na tomto obrazu ztvárnil da Vinci důležitou událost ze života Ježíše Krista, který den před svým umučením slavil se svými učedníky velikonoční slavnost Pesach. Při této večeři jim rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a přikázal jim, aby to opakovali na jeho památku.

Blanenské železárny nebyly ani zdaleka první, které se odhodlaly k odlití da Vinciho Poslední večeře. Již kolem roku 1800 zhotovil italský rytec Raffael Morghen velice zdařilou mědirytinu, která se později stala předlohou k odlití litinových reliéfů. Nejznámějším a nejspíše i prvním autorem, který převedl obraz Poslední večeře do litinové podoby, byl rakousko-německý sochař Leonhard Posch (1750-1831). Tento vynikající sochař a medailér působil ve všech Pruských královských slévárnách, v Gliwicích, v Berlíně i v Saynu. Model reliéfu vyhotovil v roce 1822 a již o dva roky později se odléval v Gliwicích a v Berlíně. Popularita tohoto díla byla nejspíše veliká, neboť již v druhé polovině 20. let 19. století se reliéf začíná odlévat v hořovických železárnách v Komárově v Čechách. Autorem tohoto výtvoru byl místní modelér a sochař Dominik Zafouk (1796-1878). Poschův i Zafoukův reliéf je své předloze velice věrný, pouze detaily jeviště, na kterém se scéna odehrála, byly upraveny podle jejich představ. Dílo je doplněno latinským nápisem Kristových slov: Amen dico vobis quia unus vestrum me traditurus est (Amen, pravím vám, neboť jeden z vás mne zradí) a celé je to vsazeno do zdobeného litinového rámu. Reliéf Poslední večeře z pruských sléváren i z Komárova byl často beze změny kopírován i jinými slévárnami ve střední Evropě. Většinou se odstranilo jméno modeléra či název železáren a kopie byly prezentovány jako vlastní. Což nám dokazuje například dokazuje odlitek Poslední večeře z rakouské slévárny v Mariazell, který je přesnou kopií Zafoukovou.

To však není případ reliéfu odlitého v blanenských železárnách. Inovací blanenského výtvoru je především originálně pojatý rám, ozdobený především kruhovými prvky a ne rostlinným motivy, které můžeme vidět u Posche nebo Zafouka. Autorem blanenského reliéfu je z velkou pravděpodobností modelér Pavel Veverka (1826-1899), který ho vytvořil kolem roku 1880. Jako důkaz nám může sloužit i jeho deník, kde je reliéf Poslední večeře vyobrazen. Dílo je velké 83 cm na délku a 55 cm na výšku a váží celkem 24 kilogramů. Spatřit je můžeme ve vestibulu blanenského zámku, kde tento překrásný výtvor zdobí vstup u schodiště. Blanenští dělníci odlévali také dílo podobných rozměrů jako Poslední večeře a tím byl reliéf Athénská škola od Rafaela Santiho. Ta se bohužel narozdíl od Poslední večeře nenachází ve sbírkách Muzea Blansko.


Jindřich Čeladín

(psáno pro denik.cz)