Za pohnutých časů třicetileté války zdejší kraj několikrát navštívili nezvaní hosté – Švédové. Nejhorší okamžiky zažívalo městečko Blansko a jeho okolí v roce 1645, kdy proslulý švédský generál Lennart Torstenson po dlouhé týdny obléhal Brno.
Švédové často vyráželi z ležení před Brnem do kraje, drancovali, loupili a pálili sídla šlechty, kostely i selská stavení. Ušetřen nezůstal ani blanenský zámek a řada domů v městečku. Panstvo, církev i poddaní proto ve strachu před Švédy ukryli své nejdražší šperky, klášterní cennosti, peníze a také důležité listiny na dobře opevněném Novém hradě nedaleko Blanska. Hrad, který se stal také útočištěm mnoha uprchlíků z okolí, byl obsazen silnou posádkou, a na první pohled se zdál být nedobytný. Měl však přece jen jednu slabinu: ke hradu vedla v hlubokých lesích skrytá stezka, kterou se mohl nepřítel nepozorovaně kdykoliv přiblížit téměř až k hradní bráně. Švédové se velmi chtěli této strategicky položené pevnosti zmocnit, na přímý útok si však netroufali. Proto se uchýlili ke lsti.
Nabídli peníze tomu, kdo jim v jejich bohapustých záměrech pomůže. Vidina tučné švédské odměny skutečně zlákala jistého Vavřince Vokouna – sedláka z blízkých Olomučan. Vokoun, který se v lesích kolem hradu dobře vyznal, protože tu často pytlačil, ukázal tajnou cestu ke hradu oddílu pěti set švédských žoldnéřů vedených plukovníkem Kallenbergem. Švédové se díky jeho zradě jedné neděle nepozorovaně dostali až k otevřené bráně, kde zatím nic netušící posádka hradu bezstarostně hrála kostky a hýřila...
Překvapení bylo dokonalé. Obránci byli snadno přemoženi, pobiti a brzy zavlál nad dobytým Novým hradem chochol hustého černého dýmu, zvěstující všem v okolí zlou zprávu, že Nový hrad neodolal švédskému útoku. Věž a hradby byly pobořeny, stovky důležitých knih a listin zde uložených nenávratně strávily plameny. Vše ostatní se stalo bohatou kořistí Švédů – do svého ležení před Brnem odvezli dvacet vrchovatě naložených vozů. Odvedli také zajatce, mezi nimi mnichy paulány z nedalekého kláštera na Vranově. Ti byli až po sedmi týdnech útrap propuštěni na žádost francouzského vyslance. Po návratu na spáleniště hradu zde našli shořelý kříž s neporušeným Kristem a sošku Panny Marie z vranovského kláštera, kterou pokládali za ztracenou. Nový hrad pak zůstal ještě po řadu let pobořený a opuštěný.
Švédové často vyráželi z ležení před Brnem do kraje, drancovali, loupili a pálili sídla šlechty, kostely i selská stavení. Ušetřen nezůstal ani blanenský zámek a řada domů v městečku. Panstvo, církev i poddaní proto ve strachu před Švédy ukryli své nejdražší šperky, klášterní cennosti, peníze a také důležité listiny na dobře opevněném Novém hradě nedaleko Blanska. Hrad, který se stal také útočištěm mnoha uprchlíků z okolí, byl obsazen silnou posádkou, a na první pohled se zdál být nedobytný. Měl však přece jen jednu slabinu: ke hradu vedla v hlubokých lesích skrytá stezka, kterou se mohl nepřítel nepozorovaně kdykoliv přiblížit téměř až k hradní bráně. Švédové se velmi chtěli této strategicky položené pevnosti zmocnit, na přímý útok si však netroufali. Proto se uchýlili ke lsti.
Nabídli peníze tomu, kdo jim v jejich bohapustých záměrech pomůže. Vidina tučné švédské odměny skutečně zlákala jistého Vavřince Vokouna – sedláka z blízkých Olomučan. Vokoun, který se v lesích kolem hradu dobře vyznal, protože tu často pytlačil, ukázal tajnou cestu ke hradu oddílu pěti set švédských žoldnéřů vedených plukovníkem Kallenbergem. Švédové se díky jeho zradě jedné neděle nepozorovaně dostali až k otevřené bráně, kde zatím nic netušící posádka hradu bezstarostně hrála kostky a hýřila...
Překvapení bylo dokonalé. Obránci byli snadno přemoženi, pobiti a brzy zavlál nad dobytým Novým hradem chochol hustého černého dýmu, zvěstující všem v okolí zlou zprávu, že Nový hrad neodolal švédskému útoku. Věž a hradby byly pobořeny, stovky důležitých knih a listin zde uložených nenávratně strávily plameny. Vše ostatní se stalo bohatou kořistí Švédů – do svého ležení před Brnem odvezli dvacet vrchovatě naložených vozů. Odvedli také zajatce, mezi nimi mnichy paulány z nedalekého kláštera na Vranově. Ti byli až po sedmi týdnech útrap propuštěni na žádost francouzského vyslance. Po návratu na spáleniště hradu zde našli shořelý kříž s neporušeným Kristem a sošku Panny Marie z vranovského kláštera, kterou pokládali za ztracenou. Nový hrad pak zůstal ještě po řadu let pobořený a opuštěný.
Zrádce Vokoun si však švédských zlaťáků neužil. Když lidé v kraji zjistili, kdo to Švédy ke hradu přivedl, rozhodli se ho nemilosrdně ztrestat. Vokouna chytili a svrhli za jeho zradu do nedaleké propasti, která dodnes nese jméno Vokounka... Ani plukovník Kallenberg se ze svého snadného vítězství dlouho netěšil. Prý se několik dní po dobytí hradu v táboře pod brněnskými hradbami zadusil při hostině příliš velikým soustem.
Mgr. Jiří Kučera
Mgr. Jiří Kučera