Blanenská umělecká litina - 6. díl

Diana z Versailles

V roce 1806 jel tehdy ještě mladý starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt (1776-1836) do Paříže, kde neúspěšně požadoval vrácení rodového hrabství Dolní Salm v Ardenách. Při této příležitosti se tento velký milovník umění stavil v Louvru, kde ho naprosto okouzlila překrásná socha Diany s laní, nazývaná též Diana z Versailles. Dnes můžeme už těžko říct, jestli to byla právě ona socha, která starohraběti vnukla myšlenku odlévat antické sochy do litiny. Jisté je, že po roce 1806 Hugo František Salm-Reifferscheidt usiloval o zakoupení co největšího množství modelů antických soch do své sbírky. Někdy kolem roku 1817 se mu podařilo z Louvru získat i plastiku Diany z Versailles.
 

Diana z Versailles, datovaná do 1. nebo 2. století po Kristu, je původně mramorová socha představující římskou bohyni lovu a přírody Dianu spolu s laní. Římská Diana je ekvivalentem řecké bohyně Artemis. Jedná se o římskou kopii plastiky z původní řecké bronzové sochy připisovanou řeckému umělci Leocharovi, který jí měl vytvořit kolem roku 325 před Kristem. Socha zachycuje Dianu na lovu, jež vytahuje pravou rukou z toulce šíp a v levé ruce držela původně luk, který se zachoval jen fragmentárně mezi růžky kolouška. Postava je oblečena do chitónu a na nohou má sandály. Socha byla objevena nejspíše v Hadriánově vile v Tivoli nebo ve městě Nemi jižně od Římě. V 16. století se již nacházela v papežských sbírkách v Římě. V roce 1556 ji daroval papež Pavel IV. francouzskému králi Jindřichu II., jenž dílo věnoval své milence Dianě z Poitiers. Socha se na delší dobu ocitla na zámku ve Fontainebleau, kde bylo dílo součástí známé expozice sochařství.
V roce 1602 jí francouzský král Jindřich IV. umístil do Louvru a záhy poté je francouzským sochařem Barthélemy Prieurem pořízena bronzová kopie sochy. Ta je spolu s nově dotvořenými loveckými psy a jelením parožím zasazena zpět na zámku ve Fontainebleau do slavné manýristické kašny, kterou navrhl italský inženýr Tommaso Francini.

Další známou repliku Diany z Versailles vyhotovil v roce 1634 Hubert Le Sueuer pro anglického krále Karla I., který byl švagrem francouzského krále Ludvíka XIII. Neméně známá je mramorová kopie vytvořená v roce 1710 Guillaumem Coustou, kterou najdeme v Lucemburských zahradách v Paříži. Za panování Ludvíka XIV. byl originál sochy nakrátko umístěn do Grande Galerie ve Versailles, avšak již za doby první francouzské republiky v roce 1798 se tento skvost vrátil zpět do Louvru. V roce 1802 ji neoklasicistní sochař Bernard Lange zrenovoval.
 

Nevíme přesně, kdo byl autorem modelu, který koupil v Louvru nejspíše v roce 1817 starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt, ale mohl to být i Bernard Lange, jenž si jistě pro potřebu renovace originálu pořídil její kopie. Již víme, že s nástupem Karla von Reichenbacha do salmovského podniku se začaly v Blansku odlévat velké monumentální sochy. Jinak tomu nebylo u sochy Diany z Versailles, jak nám věrně zachycují dobové katalogy.
V českých zemích se litinová plastika Diany z Versailles nachází pouze v zahradách klasicistního zámku v Lázních Kynžvart. Tento zámek patřící Metternichům navrhoval známý starohraběte Salma architekt Pietro Nobile. Metternichům patřily nedaleké plaské železárny, tudíž socha, která má mimochodem bílý povlak, na rozdíl od soch, které můžeme vidět v Blansku, mohla být odlita i tam, avšak několik indicií svědčí spíše pro Blansko. Není známo, že by se v Plasích odlévaly tyto monumentální antické sochy a po roce 1875 byl provoz železáren zcela zastaven, zatímco se v těchto letech Diana z Versailles stále nacházela v nabídkových katalozích salmovských železáren. Také jméno architekta Pietra Nobileho by mohlo značit spolupráci s Blanskem.
 

Další litinovou sochu Diany z Versailles můžeme nalézt v malebném litevském městečku Švėkšna. Tu zde nechal do zámeckého parku přivézt litevský hrabě Jurgis Pliateris (1875-1943) (něm. Plater) pocházející ze staré německo-livonské šlechty, která se později usadila i na Litvě. Socha by měla být přivezena přímo z Paříže, kde Jurgis Pliateris sloužil na ruské ambasádě.

Diana z Versailles byla jednou z největších soch, jež blanenští slévači v 19. století odlévali. Měřila něco přes dva metry a váha se blížila 700 kilogramům. Rozhodně patří do zlatého fondu skvostů blanenské umělecké litiny.

Jindřich Čeladín

(psáno pro www.denik.cz)