V dobách, kdy začínaly mnohé krápníky v jeskyních u Sloupu teprve růst, byl už Sloup vyhlášeným poutním místem. To se samozřejmě nelíbilo čertům a rádi by si na dobré sloupské sousedy posvítili a zaškodili jim. A tak dlouho přemýšleli, jak na ně. Dokonce to byl úkol pro samotného Lucifera. V kostele byl kostelník, který se rád procházel krajem, sbíral byliny, studoval moudré knihy a vydával se čas od času do podzemí s lucernou, aby prozkoumal jeskyně. Tento učený muž měl být tím, jehož prostřednictvím Lucifer chtěl zbožné farníky potrestat. Rozhodl se, že získá kostelníkovu duši.

Příležitost se brzy našla. Kostelník si vzal lucernu, kolem pasu omotal lano a zase se jednou vydal do jeskyní. Putoval v tajemných dómech, ve světle lucerny obdivoval podzemní krásu a jiskřivé krápníky. Tentokrát mu však čert přistrčil pod nohu bludný kámen, a tak se kostelník v podzemí ztratil. Nejdříve zjistil, že bloudí v kruhu a že východ ne a ne najít, nakonec mu zhasla lucerna. V černočerné tmě strávil mnoho hodin, narážel do skal a krápníků, brodil se vodou, ale světlo východu nemohl najít. Teď teprve přišla pro čerta ta správná chvíle. V červené záři pekelného ohně se objevil před kostelníkem, že ho vyvede z podzemí, když mu ale upíše svoji duši. Pak že mu dá na zemi rok života. Zoufalý kostelník nakonec souhlasil, ale aby svoji duši podržel v naději, vyžádal si splnění jednoho úkolu. Pokud ho čert nesplní, úpis že roztrhá a duše kostelníkovi zůstane. Čert souhlasil, měl kostelníkovu duši za jistou a neuměl si představit úkol, co by nedokázal splnit. A tak se kostelník po pár krocích dostal k východu a přišel do Sloupu. Už nechodil ani po kraji, ani do jeskyní. Zvážněl a lidé na něm viděli, že má hlavu plnou nějakých starostí. A pak tu byla poslední noc, co byla kostelníkovi dána. Když se Lucifer objevil, našel kostelníka smířeného s osudem, nicméně i s připraveným úkolem, co měl čert splnit. Úkol byl těžký i pro čerta, ale Lucifer se jen zasmál. Věřil si. Měl totiž, než kohouti zakokrhají ráno, donést až z Krkonoš skálu a v blízkosti kostela ji usadit do země. Čert se vznesl do půlnočního povětří, ale ještě než odletěl ke Krkonoším, všem kohoutům ve Sloupu zakroutil krkem. S tím však moudrý kostelník počítal a svého kohouta schoval v truhle v kostele.

Lucifer přiletěl do Krkonoš a odlomil vrchol jedné skály. Naložil si ji na hřbet a letí zpátky. Skála však byla těžká a i Lucifer musel po cestě několikrát odpočívat. Když na východě začalo svítat, byl už čert skoro u Sloupu. Pomyslil si, jak bylo prozíravé zbavit se kohoutů. Tehdy se však od kostela ozvalo zakokrhání kostelníkova kohouta, který ohlašoval ráno. Lucifer prohrál, a protože na duši kostelníka nemohl, mrštil krkonošskou skalou o zem. Ta se do země zabořila, a když ji lidé, co šli ráno do kostela, viděli, velice se podivili. Zvykli si však na ni, a protože jim tvarem připomínala hřeben, dali jí název Hřebenáč.

(Z knihy Z. Peši Pověsti a pohádky od Svitavy, od Svratky)