Blanenská umělecká litina - 4. díl
Kamnová deska Šalamounův soudV dnešním díle se zaměříme na výrobek, který sice nebyl odlit v blanenských železárnách, ale má spojitost s blanenským muzeem. Je to renesanční litinová kamnová deska s reliéfem Šalamounova soudu. Toto dílo, jež je součástí blanenské expozice umělecké litiny, je také jedno z nejvzácnějších a zároveň nejstarší z muzejní sbírky. Kamnová deska pochází pravděpodobně z přelomu 16. a 17. století a dříve se mělo za to, že výrobek odlily adamovské hutě, které jsou starší než ty blanenské.
Litinová deska s reliéfem byla spolu s její reversní stranou (ta již bez reliéfu) nalezena v roce 1964 při přestavbě domku č. p. 384 v Trávnické ulici v Bučovicích. Tento prostor byl koncem 19. století ještě nezastavěný a sloužil jako veřejné smetiště. Do Muzea Bučovice ji za 147 Kč prodal nálezce Václav Šurýn. V roce 1987 byla deska se Šalomounovým soudem převedena z bučovického muzea do blanenského, v roce 2010 ji následovala i její reversní strana.
Deska se tedy na smetiště dostala nejspíše z bučovického zámku, který byl v letech 1575 - 1585 postaven Janem Šemberou z Boskovic, jenž byl ve své době jedním z nejbohatších moravských šlechticů. Stavitelem tohoto renesančního skvostu byl severoitalský mistr Pietro Gabri. Po jeho smrti v roce 1597 přešel celý jeho majetek manželovi Šemberovy dcery Anny, Maxmiliánovi z Lichtenštejna. V majetku Lichtenštejnů bylo zároveň novohradské panství u Adamova, kde se nacházely již od 15. století hamry. Z tohoto důvodu usoudil historik Vratislav Grolich, že buď Jan Šembera z Boskovic nebo později Maxmilián z Lichtenštejna si zde nechali odlít kamnovou desku pro svůj zámek v Bučovicích. Byl by to nález vskutku jedinečný, jednalo by se zřejmě o vůbec nejstarší doklad uměleckého lití v českých zemích. Takto byla kamnová deska Šalamounova soudu prezentována veřejnosti po řadu let.
Avšak v novém tisíciletí přišla přední odbornice na umělecké lití a speciálně na kamnové výrobky Irena Laboutková z Národního technického muzea v Praze s novou neotřelou myšlenkou, jak interpretovat naši kamnovou desku. Kamna s těmito deskami se podle Laboutkové nazývala jako Šalamounova kamna a vyznačovala se bočními úzkými deskami a čtvercovou čelní deskou. Originál pochází z konce 16. století z huti Georga Schwarze u Königsteinu, ovšem šablona, tedy model pro odlití, pocházel z dílny drážďanských Walterů. Tyto kamnové litinové desky se kopírovaly i na počátku 17. století. Pokud by kamna pocházela z původního zařízení zámku, pak by mohla být saským importem, jako většina takových kamen v té době, což se časově shoduje s obdobím činnosti Schwarzovy huti. Je všeobecně známo, že Jan Šembera z Boskovic a později i Lichtenštejnové se rádi obklopovali přepychem a spoustu věcí z interiéru bučovického zámku si nechali importovat z ciziny. Je tedy více než pravděpodobné, že tomu bylo stejně i u zmiňovaných kamen.
Litinová kamnová deska zachycuje známý výjev Šalamounova soudu, kdy se dvě ženy nevěstky přou před králem Šalamounem, komu patří dítě, jež jedna z nich porodila v domě. Král vyřkne ortel, ať dítě rozpůlí, avšak jedna z žen vykřikne, aby dítě nezabíjeli, že se ho vzdává. Takto moudrý král Šalamoun pozná pravou matku a dítě jí přiřkne.
Samotná deska je také impozantní, měří na délku 160 cm a váží 13,5 kilogramů. Návštěvník Muzea Blansko si ji může prohlédnout na čestném místě v expozici Dekorativní a umělecká litina 19. a 20. století.
Jindřich Čeladín
(psáno pro www.denik.cz)
